Děti v Africe
20. března 2013 v 20:59 | Tiana
|
Pastelky s fixami
Tento článek bych chtěla věnovat těmto dětem:http://www.youtube.com/watch?v=AmtvcJZKXrw&feature=player_embedded.
Když se podíváte na toto video uvidíte děti které se usmívají, jsou relativně šťastné.
Ale není to jen nějaká iluze? Nezdá se nám to jen díky šikovnému kameramanovi a režisérovi?
Protože teď podívejte sem:http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=CMmEQ45l3eg
Je smutné, sedět tu, dívat se do zdi a uvědomovat si že malé děti teď zrovna umírají. Kvůli hladu, AIDSU a podobně.
Když si uvědomíte kolik toho mohli zrovna oni přinést do našich životů a jak je mohli ovlivnit. A TO JAK MI MŮŽEME OVLIVNIT ŽIVOT JIM.
Tak prosím. Pomožte těmto dětem. Protože, jak by bylo Vám. Představte si že jste na jejich místě, že nežijete tady kde máte všeho dostatech a milion věcí navíc. Ale že žijete v polorozpadlých domečcích a místo chození do školy navlékáte korály.

Tiana
Vlak ze života
19. března 2013 v 11:26 | Tiana
|
Týdenní témata
Vlak života.
Trošku bych to poupravila. Myslím že by se to mělo nazvat Vlak ze života. Přece pořád uhání po kolejích až nás zaveze až ke smrti.
Beru to tak že každý vágón je jedna etapa života. Od narozeného miminka po starého člověka a nakonec mrtvolu.
Kdo ví, třeba jsou mrtvé těla schovávána v posledním vagónu, jako jsou na světě ''schovávány'' do země. Když jsi to tak vezmete, celý svět je jedno velké pohřebiště.
Pořád jedeme v tom samém vlaku, všichni lidé na světě, a je nemožné prostě zastavit, ale vystoupit ano. Nebo alespoň ''přeskočit'' vagóny až k tomu úplně poslednímu.
Když z vlaku vyskočím prostě umřeme. A tak se dostaneme k poslednímu vagónu.
Je jen na nás jak rychle pojedeme a kdy se rozhodneme odejít k poslednímu vagónu.
Tiana