Dear Blog.
Každý člověk byl snad někdy zamilovaný. Šťatsně nebo nešťastně, to je snad jedno. Ale ten pocit. Když ho/ji potkáš. Všechno v tobě na vteřinu zmlkne. Jako by si nežil a pak. BUM! Všechno se rozjede dvoujnásobnou rychlostí a ty máš chuť vřískat na celé kolo, červenat se, poskakovat. Jako by si po týdnu žízně viděl čistou, studenou vodu. Ale musíš se snažit chovat se jako normální člověk. A tak je zatínáš ruce v pěst a díváš na něj/ni. Každý večer na něj myslíš a je to poslední co vidíš. Potřebuješ cítit jeho objetí. Potřebuješ vidět jeho úsměv který by patřil jenom tobě a potřebuješ vidět jeho oči které se na tebe dívají jako na nikoho jiného. Už z vlastních představ víš jak silné je jeho objetí a jak chutnají jeho rty. Znáš ho jako nikdo na světě. Jenže ...
Jo. Moje nešťatsná láska.
Tiana